magnesia litos (gr.) = magneziový kamen (minerál steatit)

Hořčík je podobně jako ostatní kovy alkalických zemin stříbrolesklý, poměrně měkký kov. Na vzduchu není příliš stálý a pomalu se oxiduje. S vodou reaguje hořčík za pomalého vytěsňování vodíku a vzniku hydroxidu hořečnatého. Sloučeniny hořčíku jsou převážně bílé.

Hořčík se vyskytuje na zemském povrchu převážně ve formě nerozpustných uhličitanů, síranů a křemičitanů. Velké množství hořečnatých solí je také rozpuštěno v mořské vodě. Co se týče výskytu hořčíku v zemské kůže, řadí se hořčík na 6. místo hned za vápník. Nejvýznamějšími minerály obsahujícími hořčík je dolomit (MgCO₃^.CaCO₃) a magnezit (MgCO₃). V živé přírodě najdeme hořčík v molekule chlorofylu.

Kovový hořčík se vyrábí buď elektrolýzou taveniny MgCl2 získané z mořské vody nebo redukcí oxidu hořečnatého ferrosiliciem (FeSi).

Hlavní použití hořčíku využívá jeho malé hustoty - hořčík a jeho slitiny se používají jako konstrkuční materiál, který je při stejné pevnosti 4× lehčí než ocel. Další využití kovového hořčíku je pro jeho redukční vlastnosti - používá se pro výrobu jiných kovů z jejich sloučenin.