Pojmenování pochází z německého jména Kobold, kterým byl označován zlý skřítek, který přeměňoval železnou rudu na rudu kobaltovou.

Kobalt je namodralý stříbrolesklý kov. Je velmi pevný a tvrší než ocel. Vůči vzduchu a vodě je nereaktivní, nekoroduje.

Kobalt je na zemi poměrně rozšířeným prvkem, náleží mu 30. místo. V přírodě se nevyskytuje ryzí, pouze ve sloučeninách, je známo více jak 200 nerostů obsahujících kobalt. Nejdůležitějšími minerály jsou smaltin (CoAs2), kobaltin (CoAsS) a linnéit (Co₃S₄). Kobalt často doprovází nikl, olovo a měď.

Cobalt se získává jako vedlejší nebo společný produkt při výrobě mědi a olova. Při výrobě se nejprve rudy praží, aby se kobalt převedl do formy oxidu. Oxid se vyčistí od nečistot a redukuje za vysokých teplot dřevěným uhlím.

Kobalt má v průmyslu mnohé využití. Velká část vyrobeného kobaltu se zpracovává při výrobě skla, porcelánu a glazur, kde se používá jako modré barvivo. V hutnictví se kobalt využívá na výrobu žáruvzdorných slitin a výrobu magnetů. Sloučeniny kobaltu se také používají jako katalyzátory chemických reakcí.

Barevné sloučeniny kobaltu stály za objevem a rozvojem koordinační chemie. Toto je spojeno se jménem Alfreda Wernera.