Pojmenován po řeckém králi Tantalovi, kvůli těžkostem, které objev nového prvku doprovázely.

Tantal je vzácný, tvrdý, modrošedý, lesklý, kujný kov. Z chemického hlediska je velmi podobný niobu - toto komplikovalo objev a izolaci těchto prvků. Na vzduchu je tantal stálý, potahuje se modrošeou vrstvičkou oxidů. Díky této vrstvičce je mimořádně odolný vůči působení chemikálií a další korozi.

Tantal je v zemské kůře asi desetkát méně rozšířen, než jeho soused ve skupině niob. Jeho množství je možné srovnávat s prvky jako je arsen nebo germanium. Vzhledem k chemické podobnosti niobu a tantalu se tyto dva prvky vždy nacházejí pohromadě. Nejdůležitějším nerostem je tantalit. Tantal se vyskytuje na četných místech, ale jen velmi vzácně bohatší ložiska.

Výroba tantalu není příliš rozšířená. Hlavním problémem při výrobě je separace niobu od tantalu. Nejprve se kovy extrahují z rozemleté rudy kyselinou, následně se dělí na základě rozpustnosti svých sloučenin. Následně se tantal pražením převádí na oxid, který se redukuje uhlíkem nebo sodíkem.

U tantalu se využívá jeho mimořádné odolnosti vůči korozi, využívá se na výrobu chemických zařízení. Tantal je také ideálním materiálem v chirurgii, kde slouží jako kostní náhrada. Široce se také využívá v elektrotechnice na výrobu kondenzátorů. Dříve se také využíval na výrobu vláken do žárovek, později ho ale nahradil wolfram.

Prvky niob a tantal byly objeveny zároveň v jednom vzorku rudy. Vzhledem k obtížím s jejich objevem byl jeden prvek pojmenován podle řeckém králi Tantalovi, druhý pak po jeho dceři Niobe.