Podle německé řeky Rýn

Rhenium je šedobílý kov. Má velmi vysokou teplotu tání, patří spolu s uhlíkem a wolframem mezi nejobtížněji tavitelné kovy. Rhenium má velmi dobrou odolnost vůči korozi, chemické vlastnosti jsou částečně podobné jako má molybden, částečně se blíží k vlastnostem prvků skupiny platiny.

Koncentrace rhenia v zemské kůře je až neuvěřitelně malá, navíc je zde rhenium značně rozšířeno, nemá žásný minerál. Po chemické stránce rhenium připomíná molybden, proto bývá rhenium nahromaděnov molybdenových rudách.

Rhenium se vyrábí z polétavých prachů, které vznikají při pražení Cu a Mo. Rhenium se oxiduje na oxid rhenistý, ten se pak převádí na rhenistan amonný, který se následně redukuje za vysoké teploty vodíkem.

Širšímu využití rhenia brání jeho velká cena. Využívá se k výrobě součástek do speciálních zařízení, žhavících vláken, odporových drátu elektrických pecí, termoleketrických článků. Významné je použití rhenia jako katalyzátorů hydrogenačních a dehydrogenačních reakcí v petrochemickém průmyslu.

Rhenium je vůbec posledním prvkem nacházejícím se v přírodě, který byl objeven. Může za to jeho vzácnost a absence minerálů.